Vzpomínky na Jiřího N.

Jakub Ambrozek - Mravenec February 11, 2017

16. ledna skautský svět zasáhla zpráva o úmrtí velké skautské osobnosti. Jiřímu Navrátilovi bylo 93 let a stále vykonával funkci místostarosty Junáka – českého skauta.

Co následovalo

Ještě týž den, v pondělí 16. ledna večer, se zapalovaly svíčky pro Jiřího na mnoha místech v zemi. Můžete se podívat na fotky z Prahy nebo Plzně.
V neděli se pak konala zádušní mše v kostele Nejsvětějšího Salvátora, kterou sloužil biskup František Radkovský. Fotky ze mše najdete tady, krátký sestřih videozáznamu pak zde.
Po mši se společnost přesunula do Skautského institutu na Staromáku, kde jsme připravili několik vzpomínkových místností. Fotografie z této příležitosti najdete nad tímto článkem.

Jedno je jisté: vzpomínky na Jiřího jen tak nevyhasnou. V posledním albu fotek, které zde sdílíme, si můžete jeho život stručně připomenout.

Nevyhasne ani vzpomínka Václava Noska – Windyho, kterou při této příležitosti reprodukujeme.

Vzpomínka Václava Noska – Windyho

Vzpomínek na Jiřího eN (tak byl nazýván ve starých Dvojkařských kronikách) je mnoho. Poznali jsme se sice až po roce 1990, ale pak již dost často.

Byl příznivcem sběratelů a není divu, že se v našem zpravodaji ZIPSS objevovalo jeho jméno (nebo i fotografie) skoro každý rok. Zúčastnil se celé řady našich akcí, ať to bylo např. odhalování pamětní desky A. B. Svojsíkovi na Žižkovské reálce, na křtech a výstavách v Poštovním muzeu, na jeho adresu šly letecké dopisy z 20. světového jamboree v Thajsku, na mezinárodním Euroscoutu, u Svojsíkovy mohyly nad Štěchovicemi, nebo odhalení pamětní desky J. Foglarovi, na Pražském Hradě, ale i jinde. Zvali jsme většinou celé skautské ústředí, ale většinou přišel jen Jiří!

Osobních vzpomínek je opravdu mnoho. V roce 1997 se v Krušných horách, nedaleko našeho tábořiště, konal velký mezinárodní tábor Sahne. Jiří tam byl pozván jako starosta a já jako tiskový zpravodaj. Byl jsem na místě o den dříve a tak jsem pro něho jel do Ostrova k vlaku. Pak jsem zvolil sice delší, zato hezčí cestu z Potůček nahoru po břehu říčky Černé, která v těch místech připomíná Vydru na Šumavě. Jiří tehdy řekl: „nemám sice tento kraj příliš v lásce (byl vězněn v nedalekých Jáchymovských dolech), ale tady je to krásné!“. Po našich slavnostních proslovech jsem ho vzal nedaleko k naše-mu srubu, který jsme před pár roky v lese nad starou štolou postavili aniž bych mu předem řekl, kam jdeme. Když ho uviděl a zjistil, že mám klíče a po vysvětlení, že je to „náš“ srub prohlásil: „nevěřil bych, že toto je dílo skautů, je to moc pěkné – gratuluji vám!“

V dobách, kdy jsem zpracovával přílohu Skautingu Junák hlásí jsem často jezdil do Husinecké ulice, kde měl Jiří redakci, aby mi udělal korektury. Věděl jsem, že nemá rád cizí slova v českém textu nebo i počeštěná slova a dával si na to pozor. Občas jsem si však řekl, že to jinak napsat nejde. Když jsem druhý den pro to přijel, byl jsem překvapen, co tam bylo chyb a jak krásně a čistě opravil ty moje výrazy a převedl je velmi vhodně do čisté češtiny.

Z mnoha hovorů si pamatuji rozpravy o knížkách – namátkou nad foglarovkou Strach nad Bobří řekou, nebo románu jeho kamaráda Jaromíra Průši Mlčet až do konce války, ve kterých byl pří-mým aktérem (omlouvám se mu za slovo „aktér“).

Měl jsem tu čest ho několikrát vézt z nějaké akce domů do Dejvic. Pěkně jsme si popovídali. Pamatoval si opravdu hodně, často jsem ho přesvědčoval, aby to dal na papír, abychom my měli z čeho čerpat. Znal ze svého života mnoho skautských osobností, znal je za jejich života, my mladší jsme již o nich jen četli. Jen se pousmál a myslel si, že na sepisování nějakých pamětí je ještě spousta času. Já si někdy vybavil, že v sousední Zelené ulici měli moji rodiče kdysi dávno, ještě za 1. republiky, krámek s potravinami, ale zda tam Jiří jako kluk chodil nakupovat, nevím.

Bylo by toho hodně a hodně. Vrátím se ke sběratelství. Nejen, že se objevoval občas v ZIPSSu, ale v roce 2000 jsme mu předali plaketu za rozvoj sběratelství. O rok později podepsal Statut Klubu skautských sběratelů.

Několik málo vzpomínek zakončím stejnými slovy, kterými jsem končil knihu Jestřábí perutě, věnovanou Jaroslavu Foglarovi, který byl několik let Jiřího vůdcem:

KDO JE TRVALE VZPOMÍNÁN, NEZEMŘEL, JE ZDE S NÁMI.

Jakub Ambrozek - Mravenec

Jakub Ambrozek - Mravenec