Víme, co se svobodou? Úvahy hostů konference Unaveni svobodou

Barbora Schneiderová May 24, 2017

V rámci blížící se konference Unaveni svobodou jsme se hostů zeptali, co v nich otázky se svobodou spojené vyvolávají. Jsme svobodou skutečně unaveni? Jaké věci s sebou svoboda přináší a co je jejím rizikem? A jak je to se svobodou v Česku? Po rozhovoru s Tomášem Hrudou si můžete přečíst další odpovědi v následující koláži. 

×××

„Svoboda přišla příliš snadno, dostatečně si jí nevážíme. Promítá se do všech oblastí našeho života. Například tím, kolik lidí si neváží svého volebního práva, kolik lidí nevyužívá příležitostí, které díky svobodě mají. Asi nejmarkantněji se promítá v tom, jak hanebně se chováme ke vzdělávání. Jakým způsobem se sami každý den vzděláváme, jak vybíráme a připravujeme učitele, jakým způsobem je platíme. Přitom jsou to právě učitelé, kteří mají obrovský vliv na to, zda budeme poslušné stádo nebo sebevědomá společnost, která ví, proč a kdy je dobré spolupracovat. To, že kvalita vzdělávání není ještě všeobecně akceptovanou absolutní prioritou, je tím nejvíce varovným signálem.“

Tomáš Hruda, ekonom a manažer,  zakladatel EDUCATION REPUBLIC, někdejší náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství

×××

„Svobodou nejsme unaveni, spíš jsme zhýčkaní možnostmi, které nám dává. A často kvůli tomu vytváříme i naprosto virtuální problémy, pro které navrhujeme zbytečně extrémní řešení. Energie vydaná na podobné boje pak zabraňuje tomu, aby se společnost soustředila na vize a rozvoj země.“

Filip Rožánek, mediální analytik a šéfredaktor Marketing & Media

××× 

„Česká společnost je značně homogenní – jsme tu všichni stejně bílí, relativně stejně chudí, nemáme zkušenost s multikulturní společností, se společností otevřenou. I proto z ní máme strach. Namísto toho, abychom si uvědomili, kde leží ty správné cíle a že jimi nejsou ti ještě níž, ale naopak ti nad námi – ať už mluvíme o politicích, zaměstnavatelích nebo elitách – a po nich demokratickými prostředky žádali proměnu k lepšímu, iracionálně si představujeme, že fyzické hranice nás zprostí hranic mentálních a zaručí všem ‚klid na práci‘. Je to iluze.“

Apolena Rychlíková, redaktorka webového deníku A2larm a sloupkařka Salonu Práva; věnuje se tvorbě sociálně-aktivistických dokumentů

 ×××

„Myslím, že dnešní společnost trpí něčím, co se již běžně nazývá terorem příležitostí. Můžeme dělat cokoliv, žít téměř kdekoliv, být kýmkoliv. Je velmi těžké a náročné v takovém světě dělat rozhodnutí. A z toho jsme možná trochu unavení… V narůstajícím počtu psychických poruch a onemocnění, případně v tom, že člověk veškerou energii vynakládá pouze na to, aby se postaral sám o sebe, na víc už nemá kapacitu. Projevuje se to rovněž v neochotě dále přemýšlet, rozhodovat se, orientovat se ve složitých záležitostech, což pak vede k popularitě jednoduchých a jasných řešení, což lze sledovat například v politice a tíhnutí k extrémismu nebo jiným ideologiím, které mají jasně nastavené cíle, hodnoty a nepřítele. Zkrátka, příliš svobody, jak se zdá, vede k tendenci předávat odpovědnost za sebe někomu jinému.“

Andrea Kosařová, instruktorka Prázdninové školy Lipnice, spoluzakladatelka sdílené kanceláře a kavárny Pracovna, sociálního podniku filantrop.cz

××× 

„Pokud se budeme domnívat, že život s této době je návštěva úžasného lunaparku, jehož cílem je vše si dokola užívat –  můžeme se v tomto lunaparku ztratit a dostat se do stavu, kdy budeme hledat stále zajímavější a zajímavější atrakce, protože nás již nebude nic bavit. Svoboda nás proto dokonale vyčerpá a my se staneme jejím otrokem. Pokud ale na tuto dobu nahlédneme jako na „školu života“, pak ji můžeme využít k tomu, abychom vnitřně zráli. Můžeme se stát odpovědnějšími a samostatnějšími lidmi. Ve změti informací a polopravd v sobě můžeme upevnit skutečné morální hodnoty. V návalu rozptýlení a zábav můžeme objevit pravé štěstí.“

Marek Vich, spoluzakladatel Mindfulness Clubu, lektor mindfulness a mentor; zaměřuje se především na oblast mezilidských vztahů, rozvoje empatie a vůdčích dovedností

 ×××

 „V Česku už dnes primárně nejde o transformaci společnosti od komunistického dohledu k občanské svobodě, ale daleko silněji o schopnost reagovat na měnící se kontext (globální ekonomika, nové technologie…), dopady aktuálního vývoje. A v tomhle ohledu myslím máme co dohánět – mimo jiné i ve větší citlivostí k příčinám rostoucí frustrace a nespokojenosti části obyvatel. Spíš než konkrétní místa bych hledala nástroje, které vytváří podmínky pro to, aby každý měl možnost o svém životě svobodně rozhodovat – ať už jde třeba o přístup k bydlení (viz třeba Vídeň) nebo vzdělání, nezávislost medií, justice nebo regulaci ekonomicky silných aktérů.“

Lucie Trlifajová, antropoložka a analytička veřejné politiky, dlouhodobě se věnuje sociální politice a postavení marginalizovaných skupin na trhu práce

Barbora Schneiderová

(*1996) je studentka novinařiny a Divadelní vědy na FF UK. Přesto ji ale zajímá všechno a všude. Otázka je, co dělat dřív - a tak se snaží cestovat, poznávat lidi a ochutnávat svět kolem sebe. Také se snaží a bude dále, aby lidé všeho věku neztráceli chuť číst - třeba právě blog Skautského institutu!