Valborg dobrý, všechno dobré!

admin June 12, 2017

Když jsem zjistil, že můžu strávit pět měsíců ve Švédsku, byl jsem smutný. Asi tak z jednoho procenta. Ten smutek, který samozřejmě zbylých devadesát devět procent štěstí bleskurychle ušlapalo, tkvěl v tom, že pobyt mimo českou kotlinu mě vyloučí z některých oblíbených životních rituálů, jako například z tradičního pálení čarodějnic. Žádné ohořelé kalhoty, syčící maso, pěnící pípa ani mastné fleky na triku, škoda. Sbalil jsem kufr, zamáčkl slzu a vyrazil mezi soby, aniž bych tušil, jak šeredně jsem se v tomto ohledu mýlil.

Nappsáno v Uppsale: 5. díl

Asi po hodině stání v mé první frontě „za kulturou“ před jedním uppsalským klubem jsem si hlasitě postěžoval na její, téměř až mrtvolnou, nehybnost. Odpovědí mi bylo souhlasné mručení mých „druhů ve stání“ a ujištění, že až přijde Valborg, bude to stokrát horší. Valborg – představil jsem si jakéhosi mocného anděla apokalypsy, s podobou věčně namíchnutého příslušníka městské policie jedoucího na zubařském křesle, jehož příchod doprovází vši, hlad a průjem. Následovala informace, že Valborg je den, na který nikdy nezapomenu – o čemž jsem v kontextu svých černých myšlenek vůbec nepochyboval. Bude to stokrát horší! Naštěstí nebylo.

Z Valborgu neboli třicátého dubna se totiž namísto policajta a průjmu vyklubala velkolepá oslava jara, kterou všichni, a hlavně studenti z Uppsaly a Lundu, prožívají natolik, že o ní začínají mluvit už v lednu a věnovali jí celou jednu kapitolu v učebnici švédštiny pro začátečníky. Jedná se patrně o nejdůležitější datum v kalendáři každého Švéda, dokonce i krále Carla Gustava, který právě do tohoto dne pro jistotu situoval své vlastní narození.

Třicátého dubna jsem tedy udělal to, co všechny živé (a s přihlédnutím k přeplněným ulicím možná i některé neživé) duše v Uppsale. Ráno je nejlepší strávit snídaní na břehu řeky Fyris. Doporučené menu jsou jahody a šampaňské ‒ s ohledem na příjemné arktické podmínky typické pro dubnové ráno ve Švédsku, je možné menu označit jako „snídani Jiřího Schelingera“. Okolo desáté začnou za velikého jásotu po řece připlouvat studenty sestrojená alegorická plavidla. Člověk sedí na břehu, mrzne, usrkává, přikusuje a pozoruje, jak pár metrů od něho proplouvá polystyrénový bagr, obří zelená láhev sektu nebo jak houpající se britský parlament drhne Big Benem o nejbližší most.

Odpoledne se potom nese ve znamení tajemné ceremonie zahrnující kolektivní mávání bílými čepicemi před budovou knihovny, stříkání šampaňského po lidech alá „Michael Schumacher“ a shromažďování v parcích, kde za přítomnosti čmoudu ze stovek grilů a vůně tisíců přeplněných záchodků probíhá obrovská party. Celý Valborg je doprovázen záhadným oslepnutím a hluchotou policejního sboru, což v zemi řádu a systému vzbuzuje úsměv. A večer? Večer vzplanou ohně!

„Valborg byl vážně jedním z nejzajímavějších a nejlepších dnů pod švédským sluncem,“ napadlo mě od té doby mnohokrát, „byl plný jara, lidí, ohořelých kalhot, syčícího masa, mastných fleků na triku, ale hlavně života.“

 

Z krásné fotky Švédska děkujeme Lence Pouzarové.

Jakub Mazanec

Jakub „Mazda“ Mazanec (*1993) je jindřichohradecký skaut působící na Lesních kurzech Velká Morava a v KRJ Jihočeského kraje. Od letošního ledna se zašívá na univerzitě ve švédské Uppsale, kde skrze program Erasmus studuje světové dějiny. V roce 2015 vydal básnickou sbírku Souhvězdí nomáda. Má rád kulturu (v téměř všech formách), cestování (všemi směry a skoro všemi prostředky), Balt (ze všech stran) a vůni zázvoru (kdykoliv).