V rukách kostka ledu

Miloš Říha June 16, 2016

Esej o skautingu jako alternativě v tekutých časech

Alternativa je zrádné slovo.
Jakoby v sobě obsahovalo A a zároveň B. Pokud chceme přemýšlet o skautingu jako o alternativě, tak si zákonitě musíme pokládat otázky: Alternativa k čemu? A proč vlastně alternativa? A jak poznáme, že je skauting alternativa? Nevím, zda se na tyto otázky dá odpovědět jednoznačně, ale cosi podstatného k přemýšlení na nich je.

Svět se mění a my s ním. Toto pořekadlo platilo v každé době. V každé době lidé hleděli do minulosti s určitou nostalgií a budoucnost se před nimi otevírala jako neznámá krajina, která je na jednu stranu lákavá k prozkoumání a zároveň svým vzdáleným horizontem vzbuzuje pocit nejistoty. Zdá se ale, že my dnes žijeme v době, kdy se povaha nejistoty ve vztahu k budoucnosti zásadním způsobem změnila. Méně nás trápí, zda budeme mít co do úst a máme víc prostoru přemýšlet o smyslu toho, jak žijeme.

Je to trochu jako držet v rukách kostku ledu. Dlouho jsme my lidé žili ve velkém nepohodlí, „v jeskyních“ a s obavou o přežití. Naše jistota byla cosi, co se chovalo jako kostka ledu. Je to nepříjemné, ale má to pevný tvar a držíme to pevně v rukách. Z hlediska dějin jsme se za krátký čas ocitli ve velkém pohodlí. Ve vytopeném bytě s dostatkem potravy. Naše jistota, která se chová jako kostka ledu, se ale v tomto pohodlí začala pozvolna rozpouštět. Protéká nám mezi prsty a my už jenom těžko opustíme naše pohodlí, abychom se ke starým jistotám vrátili. Hledáme jistoty nové.

Žijeme v tekuté době. Tak charakterizuje realitu dnešního člověka významný současný sociolog Zygmunt Baumann. Z jeho inspirativních textů lze vyčíst, že na jedné straně máme v životě mnohem více možností než lidé, kteří žili před námi, na straně druhé jsme ale mnohostí možností paralyzováni do té míry, že nejsme schopní se pro žádnou z nich skutečně rozhodnout. Jakoby se všeobecně sdílenou životní strategií stalo: Umět se správně nerozhodnout. Jakoby nám byla do podvědomí sugerována životní strategie složená z následujících faktorů:

  1. Uměj se správně nerozhodnout, protože každé rozhodnutí ti zavírá spoustu dalších vrátek, která chceš nechat otevřená.
  2. Vyhýbej se dlouhodobým závazkům, protože omezují tvůj pocit neomezených možností.
  3. Relativizuj hodnoty, aby tě nic nenutilo činit závazná rozhodnutí.
  4. Spotřebovávej, co se nabízí, protože je to snazší, než se rozhodovat a hledat kvalitu.
  5. Nestarej se, protože důležitá rozhodnutí učiní někdo za tebe.

Jsem si celkem jist, že následování výše popsaného návodu nevede k pocitu smysluplně žitého života, ale nepochybně je to velmi pohodlné. Nicméně právě skauting mi vždy připadal jako určitá alternativa k pohodlnosti.

Skautské hnutí je stoletý fenomén. Jeho snad nejzajímavější předností je, že přežilo všechny nástrahy neklidného 20. století a reálně existuje v podstatě všude na světě bez ohledu na kulturní nebo náboženskou rozmanitost. To vše odkazuje k čemusi v jeho podstatě, co se zdá být alespoň částečně nadčasové a co by i v tekutém světě nerozhodování se mohlo být vnímáno jako zajímavá alternativa. Snažíme se vychovávat člověka, který je schopen se rozhodovat a za svá rozhodnutí nést odpovědnost.

Bylo by bláhové se domnívat, že skauting nepodléhá vlivu doby. Skautské hnutí není definováno jenom posláním, formulkami principů, zákona, slibu nebo metody. Ve skutečnosti je to ohromná masa lidí a do jeho podstaty se zásadním způsobem otiskuje to, jakým životním stylem tato masa lidí žije a jak hodnoty skautského hnutí v dané době svým životem zpřítomňuje. V tomto ohledu se skautské hnutí dnes pohybuje mezi dvěma možnými riziky:

Obě popsaná rizika mají jedno společné. Nastanou tehdy, pokud nebudeme mít dostatečnou schopnost rozumět podstatě společenských proměn a budeme se pouze bezradně přizpůsobovat jejich následkům. Pokud chceme skautingem skutečně nabízet alternativu, měli bychom začít nahlas mluvit o tom, co skauting skutečně nabízí:

Zanechat svět lepší. Tečka. To je imperativ pro skauty a skautky, který vynesl na stůl zakladatel skautského hnutí lord Baden – Powell. Tak trochu definuje míru toho, zda žijeme smysluplný život. Jakoby alternativnost skautingu spočívala v každodenním zpřítomňování myšlenky, kterou celkem dobře vyjádřil Exupéry svým slavným citátem: „Svět nedědíme po předcích, ale půjčujeme si jej od našich potomků.“

 

Náměty ke čtení:
Zygmunt Bauman: Tekutá modernita (2000)
Zygmunt Bauman: Tekutá láska (2013)

Miloš Říha

Miloš Říha