V čem je svoboda únavná?

admin June 16, 2017

Tým mladých lidí pod záštitou Skautského institutu pořádal 3. června konferenci Unaveni svobodou. Celý den se v prostoru Impact hub na pražském Smíchově diskutoval pojem svoboda a náš vztah k ní.

Při příchodu se člověk musel rozhodnout, jestli si na sebe připne nalepovací jmenovku s nápisem „jsem svobodný/á“, nebo „jsem unavený/á“ – celý den pak strávil přemítáním nad svým rozhodnutím, jestli je doopravdy „svobodný“, či „unavený“ a co vlastně ta svoboda a únava znamenají.

„Lidé se bojí a to je vždy vítr do plachet vůdcům, kteří vyřeší všechny problémy za ně,“ zazní během úvodní přednášky bývalého senátora Petra Pitharta „… asi největším českým problémem je obrovská míra nedůvěry. Kéž bychom věděli, odkaď se bere.“ Hned po něm vystoupí mediální analytik Filip Rožánek, který popisuje vliv ruských dezinformačních praktik na informovanost (a tím pádem i strach) běžného Čecha. Den nám nezačíná zrovna růžově. Češi si navzájem nevěří, nevěří ani tradičním médiím. Naopak věří dezinformačním webům, které rozhodně nedělají nic proto, aby zvýšily důvěru lidí v informace a bezpečí.

Na sklonku dopoledne nasype sůl do otevřených ran novinář Ondřej Kundra. Uplynulý rok a půl se věnoval odhalení autorů dezinformačního webu Aeronet a podle jemu dostupných informací dospěl dál, než orgány Ministerstva vnitra ČR. Zjistil identitu člověka, přes něhož je web financován. Potvrdil, že je možné takové věci zjistit, pokud by do toho někdo investoval čas a energii. A dodal, že český stát to prostě nedělá.

Jsme tedy unaveni pravdou?

Pravda zřejmě nezajímá ani občany, ani stát, může být relativizovaná, s „alternativními fakty“ se může zacházet stejně jako se skutečností. Jako příklad takového zacházení uvedl Rožánek české poslance a poslankyně, kteří používají dezinformační kanály jako zdroje pro své rozhodování v parlamentu a ještě je šíří po sociálních sítích. Jak můžeme svobodně myslet a volit, když si na každém kroku musíme připomínat, že informace, jimiž disponujeme, nemusejí být pravdivé a jen se takovými zdají? Takový přístup by jednoho skutečně unavil.

Vedle příspěvků o veřejné svobodě (Pithart, Kundra, Trlifajová aj.) se příspěvky vztahovaly i ke svobodě vnitřní, osobní. Věnovali se jí Andrea Kosařová, vedoucí letních osobnostních workshopů, či Marek Vich, lektor uvolňující a komunikační techniky mindfulness. To je technika „hledání přítomného okamžiku“, která učí člověka lépe vnímat druhého a tím usnadňovat vzájemnou komunikaci. Vedle téměř katastrofických příspěvků o ohrožení naší svobody bylo zaměření se na naši neschopnost svobodně komunikovat mezi sebou zneklidňující.

Samotný pojem „únava svobodou“ v závěrečném příspěvku konference popsal Erik Tabery. Na několika příkladech z historie nastínil únavu či rezignaci na politické dění a svobodu jako náš národní způsob existence v krizi. Taková krize podle něj nyní probíhá a Češi mají tendenci se otáčet zády k přemýšlení a volit jednoduchá řešení, nebo ještě lépe: nevolit vůbec. A jediný způsob, jak zabránit masové únavě je nebýt unavený. Mluvit neustále o všem, co je důležité.

A pokud pokládáme naši svobodu za důležitou, je třeba o ní mluvit. Doma, ve vlaku, v hospodě, nebo třeba na takové konferenci. A když o ní budeme mluvit, možná už nebudeme muset přemýšlet, jestli jsme „unavení“, nebo „svobodní“.


Jarek Jurečka