Tomáš Šebek: Jaké je to léčit pacienty v Jižním Súdánu?

admin June 16, 2017

Povolání lékařů je samo o sobě dost náročné. Být ale lékařem bez hranic a léčit pacienty v zemích třetího světa, to už si dokáže představit málokdo z nás. Přesto jsou u nás v Česku doktoři, kteří pravidelně opouští prostředí českých nemocnic a vydávají se do rozvojových zemí, aby své lékařské zkušenosti využili například v oblasti postižené válečným konfliktem.

Mezinárodní nezisková humanitární organizace Lékaři bez hranic poskytuje lékařskou péči v mnoha oblastech. V zemích postižených přírodními katastrofami, válkami, epidemiemi a dalšími tragédiemi. Jejími členy jsou zdravotníci z celého světa. Tomáš Šebek, český zástupce Lékařů bez hranic, se v květnu přišel do Skautského institutu podělit o svou zkušenost ze zahraničních misí.
Může být práce v tak náročných podmínkách opravdu něčí dream job? A co to obnáší?

Tomášova první mise se uskutečnila na Haiti, které bylo v lednu roku 2010 srovnáno se zemí při obrovském zemětřesení. Lékaři bez hranic a další humanitární organizace poskytovali pomoc přímo v epicentru zemětřesení, kde bylo totálně zdevastováno devadesát sedm procent budov. Týmu složenému z logistických odborníků se podařilo na místě postavit provizorní nemocnici do osmnácti hodin od pohromy. Tomáš spolu s dalšími lékaři operoval i na ulicích v jen těžko představitelných podmínkách.

Ve své přednášce ve Skautském institutu se ale Tomáš Šebek zaměřil hlavně na pozitivní stranu pomáhání v rozvojových zemích.
Co všechno vám taková mise dá? Co vše se naučíte?

„Prvně se stanete univerzálním doktorem. Na specializaci, kterou se zabýváte v nemocnicích v Česku, se v postižené zemi nebere ohled. Operujete dle potřeby. V Jižním Súdánu jsem byl na nějaký čas i porodníkem. Zadruhé si zvyknete na zcela odlišné podmínky, nejen co se týče nemocničního prostředí nebo chirurgického vybavení, ale také co se týče kulturního a lidského měřítka. K tomu, aby během mise vše šlapalo tak, jak má, je nutné vědět, jak vyjednávat s lidmi z jiného kulturního prostředí. Aby bylo dosaženo maximální efektivity všech členů mise i místního personálu, je potřeba se asimilovat do místní kultury. Podobně je to i s náboženstvím. Není samozřejmě nutné k danému náboženství konvertovat, ale je nutné ho respektovat.“

„Lékaři bez hranic se nijak politicky neorientují. Snažíme se to vysvětlit i místním náčelníkům. Domluvili jsme se dokonce i s Talibanem.“

„Před odjezdem dostanete od organizace manuál o místě, do kterého jedete. Takovou brožuru jsme dostali i před misí na Haiti. V podstatě se jedná o padesáti stránkový návod, jak se stát Haiťanem,“ popisoval svou přípravu na misi s nadsázkou Tomáš Šebek.

Lékařská mise podobného druhu trvá většinou od jednoho do tří měsíců, zbytek roku pracuje Tomáš v pražské Nemocnici Na Františku. Po misi na Haiti působil ještě v Afghánistánu a jeho poslední výjezd, ze kterého se vrátil poměrně krátce před přednáškou ve Skautském institutu, se odehrával v Jižním Súdánu – blízko hranice se Severním Súdánem, kde se nalézá velké naleziště ropy a válečné boje jsou tam na denním pořádku.

Kdo vlastně Lékaře bez hranic financuje? Na čí straně barikády stojí?

„Jsme absolutně neutrální. Jednou z našich základních myšlenek je to, že se nijak politicky neorientujeme. A snažíme se to vysvětlit i místním náčelníkům v oblastech, kde působíme. Ve většině případů jsme pochopeni a akceptováni. Podařilo se nám domluvit se i s Talibanem. Nejsme ozbrojeni a dáváme to najevo. A to stejné vyžadujeme i od všech, kteří nemocnici navštíví,“ popisoval Tomáš Šebek jednu z nejdůležitějších zásad organizace. „Navíc naším cílem není na místo jen přijet, postavit nemocnici, poskytnout lékařskou pomoc a odjet. Projekty mají dlouhodobější cíl. Během naší práce zároveň zaučujeme místní doktory a personál. Ti po nás následně nemocnici převezmou a pokračují v jejím provozu i po našem odjezdu.“

Jejich politická neutralita, která je o nich všeobecně známá, se jim také často vyplácí. „Díky ní se dostaneme velice blízko k centru dění, kde je pomoc nejvíce potřeba,“ odpovídal na otázky příchozích Tomáš Šebek. Lékaři samotní si procházejí školeními zaměřenými na komunikaci, jelikož ta může být klíčovou složkou, která zachrání život. Nebo dokonce mnoho životů. Neutralita je zajištěna tím, že organizace není financována žádnou z vlád, nýbrž soukromými osobami.

Organizace Lékaři bez hranic vznikla z popudu lékařů a novinářů. Cílem tedy není jen léčit, ale zároveň i o situaci na místě informovat zbytek světa. I Tomáš Šebek si na své mise vozí fotoaparáty a kamery a jedním z jeho úkolů je zachycovat dění v nemocnici a prostředí, ve kterém pracuje. Kvůli tomu je pak možné rozvojové země vidět z trochu jiného úhlu, než jak bývají zprostředkovávány mainstreamovými mediálními kanály.

U pořizování fotek ze svých misí Tomáš Šebek nekončí. Píše také pravidelně blogové příspěvky, ze kterých již vznikla kniha s názvem „Mise Haiti“. A v roce 2015 světlo světa spatřila i kniha „Mise Afghánistán“.

Poslední dotaz, který byl na Tomáše Šebka během besedy směřován, se netýkal léčení v rozvojových zemích, nýbrž českých pacientů a českého prostředí. Možnost srovnávat lidský přístup a chování v tak odlišných zemích a v tak specifickém prostředí nemá totiž každý. „Co byste nám, Evropanům, českým pacientům po svých zkušenostech s pacienty na Haiti, v Afghánistánu nebo v Jižním Súdánu vzkázal?“ zněla otázka směřovaná na hosta.

„V českém prostředí mi chybí větší podpora od rodiny. V Jižním Súdánu bylo obvyklé, že za pacientem docházelo mnoho jeho příbuzných, i z daleka. V evropském prostředí se sice v nemocnici navštěvujeme, ale velmi sporadicky. Přitom takový kontakt s blízkými může pacientovi neuvěřitelně pomoci,“ zakončil svoje vyprávění ve Skautském institutu Tomáš Šebek.

 

Dokázali byste si představit sami sebe na pozici lékaře bez hranic? A pokud studujete medicínu nebo jste již vystudovaní doktoři, zvažujete působení v rozvojových zemích?

Beseda se uskutečnila v rámci programu Hledáme Dream Job, pořádaného Skautským institutem ve spolupráci se společností Scio. Má za cíl přiblížit mladé generace některé z profesí a kariérních možností, které nám naše doba přináší. Více informací najdete na webu.

Markéta Popelářová