Tomáš Hruda: Svoboda přišla moc snadno, dostatečně si jí nevážíme

Barbora Schneiderová May 12, 2017

Přihlaste se na konferenci Unaveni svobodou do 25. 5. za sníženou cenu 200 Kč!
Na konferenci kromě Tomáše Hrudy promluví Petr Pithart, Erik Tabery, Apolena Rychlíková a další. Více zde.

Jsme unaveni svobodou?
Nejsme. Svobodou se unavit nedá. Jen je možné jí začít brát jako samozřejmost a ne něco, o co je třeba pečovat.  Když se budete o zuby starat jen když vás bolí, nedopadne to dobře. Je třeba o ně pečovat pravidelně a pak vás možná nikdy bolet nebudou. Se svobodou je to stejné. Nejsme jí unavení, jen ji mylně považujeme za samozřejmou.

Promítá se nějak únava svobodou do našeho každodenního života?
Bohužel ano. Svoboda přišla příliš snadno, dostatečně si jí nevážíme. Promítá se do všech oblastí našeho života. Promítá se např. tím, kolik lidí si neváží svého volebního práva, kolik lidí nevyužívá příležitostí, které  díky svobodě mají. Asi nejmarkantněji se promítá v našem chování ke vzdělávání. Jakým způsobem se sami každý den vzděláváme, jak vybíráme a připravujeme učitele, jakým způsobem je platíme. Přitom jsou to učitelé, kteří mají obrovský vliv právě na to, zda budeme poslušné stádo nebo sebevědomá společnost, která ví, proč a kdy je dobré spolupracovat. To, že kvalita vzdělávání není ještě všeobecně akceptovanou absolutní prioritou, je tím nejvíce varovným signálem.

Umí naše společnost pracovat se svobodou dlouhodobě?
Zatím příliš ne. Vše je ale možné a nutné se naučit. Mít k tomu příležitost. I když se to možná nezdá, tak společnost rozhodně dělá pokroky. Zatím relativně malé, ale o to důležitější. Nikdy v historii jsme neměli tak velký manévrovací prostor, nyní se nemáme na koho vymlouvat. Ani na Rakousko, Hitlera či komunisty. Je to jen naše dílo. Občanská společnost postupně sílí a to je ta nejlepší zpráva.

Existuje ve světě model svobodného života, který bychom měli následovat?
Rozhodně ano. Inspirovat bychom se měli od zemí, kde mají kvalitní školství. To je skvělý indikátor. Země, které si svobody opravdu váží, dokáží zajistit i to, aby se výchově budoucí generace věnovali jen ti nejlepší, vzory hodné následování. Školství, které děti neotráví a nenutí je papouškovat věci, kterým nerozumí a které jim nedávají smysl. Školství, které dokáže ve výsledku vychovat sebevědomé občany, kteří dokážou manipulaci rozpoznat a nenechají si ji líbit. To jsou přesně ty země, které chápou, že o svobodu je třeba průběžně pečovat, a dělají to.

Čím vším se o svobodu dobrovolně připravujeme?
Leností a nedůsledností. Jít s davem je pohodlnější než hledat vlastní cestu. Nechat se navigovat je pohodlnější, než si dopředu studovat alternativy a jejich důsledky.

Barbora Schneiderová

(*1996) je studentka novinařiny a Divadelní vědy na FF UK. Přesto ji ale zajímá všechno a všude. Otázka je, co dělat dřív - a tak se snaží cestovat, poznávat lidi a ochutnávat svět kolem sebe. Také se snaží a bude dále, aby lidé všeho věku neztráceli chuť číst - třeba právě blog Skautského institutu!