Od Vikingů po voňavý trh

admin October 2, 2017

Je to kupodivu už počtvrté tyhle prázdniny, kdy běhám po bytě a hledám věci, které najednou nejsou tam, kde bývají vždycky. Odjezd do poslední destinace – země Vikingů – z hlediska předodjezdového chaosu ale vyhrává první místo.

Sečteno podtrženo: po Norsku hezky pěšky s krosnami na zádech, bez bomby na vaření a s půjčeným tlumokem od strýčka (díky Lukáši), ale přeci.

Napsáno v Norsku: 1. díl

Při psaní tohohle textu se nejvíc bojím toho, že všechno, co napíšu, bude o tom, jak je Norsko krásný, divoký, a krásný. Proto začnu aspoň nějakým tím negativem – norskými cenami. Před odjezdem jsem četla článek, ve kterém se autor stavil proti argumentu, že je v Norsku až tak draho. A co si o tom myslím já? Nevím, jestli jsme byli ve stejném Norsku, ale draho tu je, a to sakra dost.

Z letiště ve Stavangeru se potřebujeme dostat do centra města, proto v autobusu řidiče poprosím o dva lístky. Podá mi jeden a chce 100 NOK. Zopakuji mu, že jsme dvě – já se sestrou -, řidič kývne, podá mi ještě jeden lístek a zdvojnásobí cenu. Když si všimne mého výrazu při tahání peněz z peněženky, upřímně se rozesměje a zanotuje mi píseň Money Money Money od ABBY – asi je od nových turistů zvyklý. I přes to, že jsem právě zaplatila 563 KČ za 15 minut autobusem, rozesměje mě to taky.

Hned po příletu hledáme trajekt a míříme do města Tau. Odtamtud se plánujeme dostat ke známému Preikestolenu, v blízkosti kterého se chceme utábořit. Zjišťuji, že lodní doprava je zde mnohem levnější než ta autobusová. Za 40minutovou plavbu na druhou stranu fjordů každá zaplatíme jen 15 NOKŮ, což je vítaná změna. V každém případě, když později v hospodě za jedno pivo necháváme v přepočtu 300 korun českých, jediná plzeň sbalená na dně krosny náhle získává nevyčíslitelnou hodnotu. Blbý je, když se vám ji později při přípravě ohně povede z poloviny vylít (jo, ten někdo jsem zase já).

Nevím, jestli máme štěstí, ale zatím potkáváme jen milé a přívětivé lidi. Když se nám nedařilo najít dům v centru Stavangeru, kde jsme měly v plánu přenocovat, obchodní makléř, který šel zrovna po ulici, nás tam svým autem dovezl. Šok pak nastal ve chvíli, kdy dalšími milými lidmi byli hlavně autobusáci v centru velkých měst. Jeden z nich nám dokonce do mikrofonu přes bus plný lidí radil cestu na místní horu, kam jsme měly namířeno, čímž pobavil nás i ostatní cestující, a dost nám pomohl. Ještě, že je to v Praze úplně stejné, co?

Chvíle mlčení na „skalní kazatelně“

Zvláštní je, jak moc Norsko voní. Kromě čistého vzduchu v přírodě jsou vůně všude – na lodi, v krámech, v domech, dokonce ve všech jeho pokojích, na nádraží. V centru města každý člověk používá jinou voňavku a na rybím trhu to po rybách nesmrdí, ale voní. Dokážu si představit, že je to krátkostí mého pobytu, ale když nenarazíte na místo, které by nevonělo, ani na člověka, který by byl hrubý, sympatie téhle země nebezpečně stoupají. Nebezpečně především vůči peněžence.

Jestli zde něco dělá každý bez ohledu na věk, tak je to chození na túry. Cestou na Preikestolen potkáváme partu asi pětašedesátiletých důchodců, kteří šplhají po skalách stejně hbitě jako ostatní. To mě donutí zírat na ně, dokud sama nezakopnu o kámen přede mnou a nezačnu si hledět vlastní cesty. A že to teda není jednoduchý terén – dostat se nahoru mně a sestře zabere necelé dvě hodiny, a to se sportovně předháníme s mladou skupinou Němců. Normálněji uvažující lidé si výstup vychutnávají zhruba tři až čtyři hodiny.

Když konečně vkročím na vrchol, sednu si na okraj „skalní kazatelny“, jak se adrenalinové vyhlídce přezdívá, a mlčím. Jo, z části mlčím proto, že vydýchávám tu náročnou cestu, ale taky proto, že je to sakra nádherný.

Výhled na nekonečné fjordy stojí za to všechno. Za náročnost výstupu, drahé pivo i odřené nohy z bot. Bez obalu přiznávám, že to je zatím to nejkrásnější, co jsem z přírody viděla. Když se zadívám na úzký mořský záliv, dokážu si představit energii Vikingů, se kterou se rozhodli objevovat další světy.

 

Barbora Černá

Barbora Černá (*1995) je studentka žurnalistiky, věčná pozorovatelka a herečka. Má ráda dobré jídlo, knihy a letní déšť. Své příběhy zapisuje do knížek, které schovává v šuplíku. Líbí se jí film Lepší už to nebude, dobrodružství na cestách a klučičí úsměv.