O budoucnosti žurnalistiky a digitálních médií

admin November 18, 2016

Jaký je přínos digitálních médií? Jak přijít na způsob jejich financování? A v jaké situaci se nachází tradiční tištěná média? Tím a dalšími specifiky digitální žurnalistiky se na přednášce v pražském Skautském institutu zabývali novináři z řad Hospodářských novin – Filip Rožánek a Miloš Čermák.

Největší výhodou i nevýhodou digitálních médií je podle novináře Filipa Rožánka rychlost. „Ta nám pomáhá sdílet zprávy ze světa téměř okamžitě, na druhou stranu se na internetu rychle šíří i špatné a nepravdivé informace,“ uvažuje. Miloš Čermák, šéfredaktor webové verze Hospodářských novin iHned.cz, rovnou v úvodu přednášky upřesnil největší problém digitálních médií: „V celé historii žurnalistiky jsme zatím nepřišli na to, jak digitální média financovat,“ říká.

S tím se Rožánek ztotožňuje. „Možná je jednodušším problémem vyřešit krizi na Blízkém východě než vymyslet financování digitálních médií,“ říká s nadsázkou a dodává, že „žádný z modelů, podle kterých zkouší i zahraniční média své digitální verze zpoplatnit, není přenositelně aplikovatelný. Ten problém trvá, žádná univerzální odpověď není,“ říká Rožánek, který má v Hospodářských novinách šéfredaktorem časopisu Marketingu a médií. Další věcí, která problém spíše umocňuje, je, že čtenáři chtějí informace zadarmo, u internetových zdrojů si na to už zvykli. Jenže novináře a vůbec produkci médií je třeba nějak zaplatit, i když peníze nepřijdou od čtenářů.

Logicky se tedy nabízí jiná a často jediná cesta, kterou je inzerce. „ Lidé se třeba obávají, že pokud jsou stránky zahlcené reklamami, vyčerpají na ně spoustu internetových dat v mobilním telefonu. Reklama je ale úplně zásadní, v médiích se prostě neobjeví nikdo, kdo by zisky z ní nahradil. Když tam inzerce nebude, čtenáři si nepočtou kreativní a kvalitní články, ale kusé informace od lidí, kteří budou smolit jeden článek za druhým a navíc budou velmi špatně placeni,“ vysvětluje Rožánek.

Ochotní Češi

Celkem přirozeně se zde nabízí otázka, kterou vznesl jeden z diváků diskuse: jak velkým problémem je program AdBlock, který vám internetovou reklamu blokuje? „Statistiky o tom, nakolik lidé využívají programů jako je AdBlock se hodně mění, většinou se to ale pohybuje okolo 30% zlomku čtenářů. Navíc jsou podle nedávných výzkumů Češi ochotní si tento program vypnout, když je o to daný server požádá a vysvětlí důvody,“ odpovídá Rožánek.

Úplně jinak se dá se zpoplatněním digitálních médií pracovat u videí než u článků. „Zrovna u nich se dají i vydělat peníze. Reklamní spot je totiž součástí videa, nemůžete ho přepnout. Já jsem sice s Filipem Rožánkem zastáncem textových článků, u mladé generace se to ale liší. Video může být i cesta, po které se digitální žurnalistika vydá,“ uvažuje Čermák.

Facebook nám bere to nejcennější

Dalším problémem jsou ve vztahu k digitálním médiím také sociálně sítě. Vytváření sociálních bublin tím, že každý uživatel Facebooku nebo Twitteru sleduje jen to, „co se mu líbí“ a nesleduje to, co „se mu nelíbí“ si podstatně omezuje zdroje, ze kterých informace čerpá. „Vytváření těchto sociálních bublin je dost ošidné. Z Facebooku se dozvídáte určité zprávy a pak s úžasem zjistíte, že svět venku není takový, jaký jste ho čekali. Bylo by lepší, kdyby si uživatelé sociálních sítí tuto bublinu záměrně nabourávali, sledovali lidi i média s názorem, se kterým se neztotožňují,“ radí Rožánek. Oba dva novináři také zmiňují další problém, který se objevuje konkrétně u zmiňovaného Facebooku: tím je nastavený algoritmus, který uživatelům častěji ukazuje ty texty, které mají více „lajků“ a komentářů. Tím se dále podporuje zkreslování odrazu a obrazu veřejného dění.

Podle zahraničních výzkumů se poslední dobou zjišťuje, že čím dál více lidí považuje Facebook za primární zdroj informací. Odtud poté přecházejí na jednotlivé zpravodajské weby. S názorem Filipa Rožánka na nabourávání sociálních bublin ale Čermák nesouhlasí. „Pokud jsme dostatečně chytří, pochopíme, že výběr na sociálních sítích není reprezentativní vzorek. Problémem je, že hodně lidí články „lajkuje“ podle titulků, vůbec je neotevřou. Jako novináři Facebook potřebujeme, vytváří přestupný most na naše webové stránky, ale částečně ho nesnášíme. Dělá z článků jen nadpisy, bere nám to nejcennější – a tím je značka konkrétního média,“ vysvětluje Čermák. Navíc, jak zprávy digitálních médií ke čtenářům vůbec dostat? Na rozdíl od Googlu či Facebooku média nedisponují informacemi o svých vlastních čtenářích. „Jednoduše nevíme, kdo nás čte. Facebook vás přece sleduje pořád, každý den, ví, co děláte, co čtete. Jak to máme zjistit my?“ přibližuje Čermák.

Není to tak zlé

Rizikovým faktorem sociálních sítí je také nepozornost samotných uživatelů, kteří často nekoukají na to, odkud článek pochází. Snadno se pak nechají zmást propagandistickými nebo lživými weby. „Spousta takových medií vydělává i na záměně písmen nebo úpravě názvů: konkrétně třeba ceskoaktualne.cz si lidé pletou s Aktuálně.cz, AC24 zase hraje s podobností zpravodajského webu stanice 24 České televize,“ upozorňuje Rožánek. Budoucnost tištěných médií ale zas tak černě nevidí. „S tiskem se to zdá být horší, než to ve skutečnosti je. Jednou věcí je klesání prodeje deníků, na druhou stranu ale vznikají stále nová periodika, jako jsou měsíčníky nebo týdeníky. Papír má svou nepopiratelnou výhodu v tom, že ho můžete vzít kamkoliv, kdykoliv, není to závislé na nejnovějším typu mobilního telefonu ani signálu,“ popisuje.

Podle Čermáka je ale střízlivé vnímat změny, kterými média procházela a stále prochází. „Zvykli jsme si vnímat novinařinu jako noblesní profesi, která může ovlivňovat a kultivovat společnost. Ve dvacátém století jsme zažili malý zázrak, při kterém mohla být žurnalistika oborem, kde se vydělávalo hodně peněz, pokud se psalo kvalitně a seriózně. S internetem je to jiné. Pořád se na ty staré časy upínáme, vrátit se to ale nedá. Podle mého se teď mediím úplně nedaří. Dnes máme relativně slušné období, ale rok od roku hodnota médií klesá a bud přijdeme na to jak to zlepšit, nebo ne… Možná se to celé pokazí a na troskách žurnalistiky vznikne něco nového a krásného,“ přemítá Čermák.

Budoucnost tištěných ani digitálních médií prostě odhadnout nelze. Některá média v zahraničí, jako britský The Independent, vycházejí pouze digitálně – pokud je to cesta úspěšná, se teprve uvidí. Vznikají také nové weby s převážně video obsahem, jako je v září spuštěný projekt Seznamu. Proti tomu ale Rožánek i Čermák mají své výtky a jako jedinou alternativu pro budoucnost médií to zatím nevidí. Přístup k digitálním článkům zadarmo ale mít nelze. Ovšem recept na to, jak internetové články zpoplatnit, se musí teprve najít.

 

Přednáška proběhla v rámci cyklu programů Média v měnícím se světě. Videa z jednotlivých přednášek a aktuální informace o budoucích akcích najdete na samostatné webové stránce.

Barbora Schneiderová