Média v měnícím se světě: Proti dezinformačním webům je třeba bojovat

Barbora Schneiderová January 23, 2017

Šíření dezinformací, zejména ruské propagandy, je v současné době velmi aktuálním tématem, které pálí novináře, politiky i občany. I proto začalo prvním lednem fungovat Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra, které si mimo jiné klade za cíl nepravdivé a zkreslené zprávy odhalit. Na otázku, jak se dá proti dezinformačním kampaním bojovat, se snažili najít odpověď novinář Ondřej Kundra z Respektu a zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda.

„V posledních letech, zejména kvůli válce na Ukrajině, zažíváme velkou vlnu dezinformací hlavně z ruské strany,“upřesnil na úvod Ondřej Kundra. Podle prohlášení ministra obrany Martina Stropnického působí v Česku alespoň třicet dezinformačních webů, ale podle novináře z řad Respektu je jich padesát a výše. S takovým číslem minimálně pracuje policie. „Jádro dezinformací je dnes hlavně v proruských webech. Neznamená to ovšem, že jsou řízeny centrálně, tedy že jsou třeba zřizovány ruskými tajnými službami nebo ministerstvem zahraničí. Tyto weby totiž provozují i čeští občané, Tím se ve výsledku podílejí se na oslabování naší vnitřní bezpečnosti,“ upřesňuje Kundra.

V současné době se množství dezinformačních webů, které šíří tzv. fake news, zvyšuje. Kromě zmatku, který vypouštěním svých zpráv vyvolávají v hlavách čtenářů, se podle druhého hosta diskuse stávají nebezpečnou zbraní – a to zejména v rukou politiků. „Po celé Evropě můžeme sledovat, jak se tzv. fake news stávají zbraní vnitropolitického boje. To vidíme například u italského hnutí Pěti hvězd, populistické strany, která využívá obsah prokazatelně manipulující s fakty,“ vysvětluje Jakub Janda.

Často se těchto lživých nebo nepřesných informací, pocházejících ze všelijakých webů, chytají anti-systémové strany. Nakonec se tedy dle Jandovo slov z mezinárodního problému, který znamená ovlivňování dění v Česku ruskou propagandou, stává i téma domácích politických debat. „Proto si myslím, že by to měli občané i politici řešit. To ovšem rozhodně neznamená cenzuru. Musíme se pohybovat v rámci svobody projevu, ale měli kriticky s dezinformacemi bojovat. Stejně tak s lidmi, kteří tento obsah vytváří,“ říká Janda.

V nejasných a často lživých článcích se ovšem běžný čtenář těžko vyzná. Podle Kundry je možné odhalovat dezinformační texty selským rozumem – často totiž obsahují spoustu faktických chyb, které o hodnotě celého článku leccos napovídají. „Běžný konzument médií ale nemá čas a kapacitu tyto fakta ověřovat, to bychom měli dělat hlavně my, novináři. Máme spoustu možností, jak verifikovat obsah. A obecně je cesta k ubránění se proti těmto webům čerpání informací z více zdrojů. Žijeme v době, kdy máme nepřeberné množství různých médií,“ uvádí Kundra.

Nejožehavějším a největším oříškem bývá to, jací lidé za těmito dezinformačními weby vůbec stojí. Časté odkazování na anonymní zdroje, anonymní přispěvatelé a neznámí majitelé. „U běžných médiích je to jasné – může se vám nelíbit, jak píše Respekt, mě můžete vytýkat, že jsem určité věci nepsal nebo napsal špatně. Můžeme se přít a diskutovat, ale já s vámi hraji férovou hru – vy víte, kdo jsem, ve kterém médiu pracuji a kdo ho vlastní,“ zdůrazňuje Kundra. Takové možnosti vám propagandistické weby nedají. Web, který vlastnictví skrývá, má důvod něco tajit.

Jak proti těmto šířícím se fake news bojovat a odhalovat je, by samozřejmě mohlo být otázkou nějaké širší platformy. Ta byla k prvnímu lednu spuštěna při Ministerstvu vnitra. „Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám bude mimo jiné vydávat podrobné trendy toho, jak u nás dezinformační scéna vypadá. Také budou školit další lidí uvnitř státní správy, protože řada institucí, která nebyla zvyklá propagandistickým hrozbám čelit, je právě často jejich cílem,“ vysvětluje Janda. Problémem je ale podle něj to, že v Česku dlouhodobě chybí projekty (tzv. watchdogy), které by média sledovala a chyby nebo lži v nich odhalovala. „Místo toho mezi sebou teď bojují tradiční média a přesně na tom tyto lživé weby vydělávají,“ podotýká Janda.

„Často je chyba v nás, novinářích. Neodkrýváme pozadí dostatečného množství článků, ale možnosti redakcí jsou také omezené. Osobně nechci být aktivistickým novinářem, chci se kontrolovat, mít od lidí odstup, nepodepisovat petice, ale speciálně u záležitosti dezinformačních kampaní je třeba být co nejvíce ofenzivní,“ vysvětluje Kundra. U reportáží nebo textů odkrývající hodnotu nepravdivých článků také záleží na tom, aby byly napsány dostatečně zajímavě. V tom vidí Kundra velkou výzvu nejen pro sebe, ale pro všechny novináře.

V Česku nemusí jít nutně o to, aby ruské služby ovlivňovaly tuzemské dění, ale mohou region využívat třeba k působení na Spojené státy – proto Janda zmínil i možnost sílícího vlivu propagandy ze strany Číny. Jak bude vypadat nově vzniklé centrum při Ministerstvu vnitra, které by mělo tyto aktivity mapovat, je teprve otázkou. Jasné ovšem je, že v Česku chybí dostatečná veřejná diskuse, která by hrozby a vliv propagandistických webů přibližovala veřejnosti. Čelit a rozkrývat dezinformační web a jejich struktury je tedy skutečně, podle Kundrových slov, velkou výzvou. Pro politiky, novináře i samotné občany.

Barbora Schneiderová