Království za kolo!

admin May 1, 2017

Výška 192 centimetrů, noha pětačtyřicet a půl, necelých 24 let, Jihočech. Devět a půl milionu obyvatel, dvě stě dvacet tisíc sobů, čtvrtá největší země Evropy, Švédsko.

Pátek jednadvacátého dubna to bylo přesně 99 dní, co moje pětačtyřicet a půlka poprvé stanula v hlíně (a rozbředlém sněhu) té čtvrté největší země. Přesně 99 dní od chvíle, kdy se těch 192 centimetrů na stockholmském letišti zeptalo jednoho z devíti a půl milionu obyvatel, odkud jede autobus do Uppsaly. Zkrátka 99 dní od okamžiku, kdy to celé začalo. Ale co vlastně? Přece můj Erasmus. Možnost zašít se na pár měsíců někde mimo českou kotlinu a poznávat. Poznávat a pozorovat. Třeba soby.

A protože jen špatný pozorovatel si čas od času něco nepoznamená, něco jsem si poznamenal. A protože lehce ješitný pozorovatel čas od času něco ze svých postřehů zveřejní, něco zveřejňuji. Možná to někoho zaujme. Třeba soby.

Nappsáno v Uppsale: 1. díl

První věc, která mě už při příjezdu do Uppsaly zaujala, byl kolostav u centrálního nádraží zhruba o rozměrech fotbalového hřiště. Velice brzy jsem pochopil, že Švédi se – vedle Holanďanů a Dánů, řadí mezi největší „cyklofašisty“ Evropy. Téměř hladká tvář uppsalské krajiny navíc jakoby k jízdě na kole přímo vybízela a místní samospráva, náruživě budující cyklostezky, zvláštní jízdní pruhy, kolostavy a pouliční kompresory pro dofukování duší, se zuřivě snaží udržet všechny obyvatele v sedlech a s nohama na šlapkách.

Po zjištění, že mé nové bydliště, Flogsta – slavné studentské ghetto, je od centra zatraceně vzdálené, jsem dospěl k závěru, že pěšky se mi chodit nechce. Následný opatrný průzkum tarifů místní hromadné dopravy odhalil, že chudý synek českých středoškolských učitelů si ve Švédsku může dovolit buď autobus nebo příležitostné alkoholové opojení, ale určitě ne obojí, a proto jsem se rozhodl připojit k „cyklofašistickému hnutí“.

Uppsalský trh s koly se podobá australskému stepnímu požáru – je obrovský a neukojitelný. Kolo jsem sehnal prakticky okamžitě, jeho stav byl uspokojivý – problematiku prázdných duší a nízkého sedla vyřešila jedna návštěva v servisu stoletého peruánského imigranta, který byl pro svou náladovost a „proměnlivost cen“ známý jako „the weird guy from Flogsta“.

Zajímavým zjištěným bylo, že vzhled a technický stav kola nehrají v Uppsale příliš velkou roli – dokud se člověku kolo nerozsype pod zadkem, tak se jezdí. Naolejovaný řetěz je zbytečný luxus, velký košík vpředu výhodou. Čím hůře kolo vypadá, tím menší šance, že vám ho někdo ukradne. Divíte se? Slyšeli jste o Švédsku jako o zemi s minimální kriminalitou? Je to skoro pravda, nicméně poptávka po kolech dennodenně hází rukavici prevítům, kteří vyzbrojeni nezměrnou drzostí a štípačkami obchází město a loví opuštěné bicykly.

Vysoké ceny hromadné dopravy, placatá krajina a skvěle udržované cyklostezky každé ráno způsobí, že se polovina Flogsty vyhoupne do sedel a vyjede. V průběhu dne se pak – už nikoliv jako jeden muž, trousí zpět. Hned první den, když jsem se, coby součást jednostopé „ranní kavalerie“, vydal do centra, mě zarazili „Pěšáci“. Po levé straně cyklostezky bylo tu a tam vidět zachmuřeného chodce – rebela, podezřívavě hledícího na projíždějící kola. Jako by sem ani nepatřil. „Tohle město náleží cyklistům, ty vandráku, kolo je svoboda, kolo je nezávislost“, křičely na ně stromy, lavičky i popelnice, „sežeň si kolo nebo jdi jinudy“. Vůbec jsem „pěšákům“ nerozuměl, jim ani těm jejich zvláštním pohledům.

Dneska byla sobota, vyjel jsem na své hapině do ústavu, ve kterém mi dali stáž, abych dohnal, co jsem za týden zašívání se ze zdravotních důvodů, zameškal. Hapinu jsem nechal v kolostavu před ústavem a šel pracovat. O čtyři hodiny později mě u kolostavu čekalo překvapení v podobě prázdného stojanu.

Poučka „čím hůře kolo vypadá, tím menší šance, že vám ho někdo ukradne“ sice fatálně selhala, zato jsem ale pochopil, kdo jsou „pěšáci“ a proč tak podezřívavě koukají na kola projíždějících cyklistů.

 

Za krásné fotky ze Švédska děkujeme Lišce Macíčkové – Stašové.

Jakub Mazanec

Jakub „Mazda“ Mazanec (*1993) je jindřichohradecký skaut působící na Lesních kurzech Velká Morava a v KRJ Jihočeského kraje. Od letošního ledna se zašívá na univerzitě ve švédské Uppsale, kde skrze program Erasmus studuje světové dějiny. V roce 2015 vydal básnickou sbírku Souhvězdí nomáda. Má rád kulturu (v téměř všech formách), cestování (všemi směry a skoro všemi prostředky), Balt (ze všech stran) a vůni zázvoru (kdykoliv).