Když se řekne borůvková brigáda

Jakub Ambrozek - Mravenec May 6, 2016

autorem článku je Jiří Verner – Bandaska

Při slovním spojení borůvková brigáda si asi téměř každý z nás představí společné pracovní úsilí při sběru drobného lesního ovoce. Ti netrpěliví mezi námi začnou otráveně vzpomínat na hodiny strávené při piplavé sklizni, ti opatrnější zbystří a zapátrají v atlasech nad podobu vraního oka čtyřlistého, nu a milovníci sladkých knedlíků s úsměvem vzpomenou na letní chutnou hostinu. V našem příběhu však bude nutné vrátit se v čase dále než do uplynulých letních měsíců; je tomu totiž již téměř 70 let, kdy se na borůvkové brigády na Šumavu opakovaně vydávaly stovky skautů a skautek, aby zde svou činností pomohli při obnově vylidněného pohraničí.

Poválečné nadšení

V roce 1945 skončil největší válečný konflikt v dějinách lidstva; Československo bylo po šesti letech poroby obnoveno jako demokratický a suverénní stát. Ve svobodném ovzduší květnových dnů záhy zahájila svou činnost jednotná skautská organizace – Junák. Bylo přirozené, že oddíly a družiny se v této době zaměřily na pomoc při zahlazování válečných škod. Pracovalo se na úklidu obcí a měst, sběru různých odpadových hmot, obnově veřejných prostranství; v létě a na podzim se skauti a skautky účastnili polních prací na venkově, ať už se jednalo o žně, sena, sklizeň cukrové řepy, ovoce nebo chmele.

Nebyli to ale pouze junáci, kteří se dobrovolně podíleli na, jak se tenkrát říkalo poněkud vzletně „budování republiky“. Poválečné nadšení a vědomí vytváření čehosi nového a lepšího ovládlo na jistou dobu velkou část české společnosti. Lidé pomáhali, kde mohli; činily se všechny možné zájmové organizace, spolky i politické strany. Československá vláda záhy přišla se svým budovatelským programem, který se měl odrazit v dvouletém hospodářském plánu – nástroji, jak nově řídit národní hospodářství. Proto nás nepřekvapí, že svou dvouletku brzy zavedl i Junák. V rámci této akce se zavázal každý člen k tomu, že daruje 70 pracovních hodin na obnovu Československa. Odpracovaný čas se zapisoval do zvláštních průkazek a splnění kvót se vyžadovalo při každoroční registraci.

Šumavská výzva

Československou státní správu v poválečných letech velmi zaměstnávala otázka pohraničí. Toto území bylo ještě nedávno osídleno německým obyvatelstvem, které bylo po roce 1945 organizovaně odsouváno ze země. Do vyprázdněných měst a obcí se začali stěhovat noví osadníci z vnitrozemí. Bylo jich však málo, někteří „zlatokopové“ byli spíše vedeni touhou rychlého zbohatnutí, než představou soustavné práce v zemědělství. Nezřídka se loupilo a drancovalo. Řada opuštěných míst počala rychle pustnout, pole neměl kdo obdělávat, hrozily hospodářské ztráty.

Tento osud sdílely i rozsáhlé oblasti šumavských lesů, míst, kam se v létě 1947 vydalo tábořit přes 1000 skautů z několika desítek oddílů z Čech na tzv. Zemskou junáckou brigádu Šumava. Hlavní náplní se vedle běžného tábornického programu stal sběr lesního ovoce, především borůvek. Borůvková brigáda, odtud onen poetický název, byla pro všechny zúčastněné mimořádnou zkouškou. Organizovat a zejména zásobovat vysoký počet táborů v době, kdy se potraviny a další materiál získával na příděl, to byl úkol sám pro sebe. Nová infrastruktura se počala teprve vytvářet, některá místa byla prakticky civilizací netknutá. Dodejme, že v pohraničních okresech navíc nebyla zcela dořešena otázka bezpečnosti.

Skauti však ve ztížených podmínkách obstáli. Borůvková brigáda získala značný ohlas, během července a srpna se junáci vedle sběru lesních plodin podíleli i na lesní práci, asistovali při splavňování vodních toků, úpravách cest, domů a podobně. Úspěch brigády vedl k tomu, že se v dalších letech akce opakovaly. To však již bylo za jiných podmínek a okolností. V Československu se v únoru 1948 chopili moci komunisté a jejich spojenci v ostatních stranách a organizacích. Také Junák se dostal do hledáčku nových vládců. Skauti se měli podvolit, o tom se diskuze v nejvyšších patrech komunistické strany nevedla; hledalo se pouze řešení, jakým způsobem si největší výchovnou organizaci v zemi podřídit. Ještě v roce 1948 se skauti na Šumavu vydávají dobrovolně, ale pod jistou kontrolou, o rok později už spíše z donucení a pod bedlivějším dohledem. Hranice do svobodného světa byla nedaleko a Šumava se stala zakázaným pásmem.

Výstava

Pořádání borůvkových brigád v poválečných letech nás může oslovit i dnes. K výročí prvního ročníku Zemské junácké brigády Šumava je připravována putovní výstava s cílem přiblížit dnešnímu obecenstvu nejen samotné brigády, dobrodružné táboření na Šumavě, ale i dobu samotnou. Dobu přinášející našemu skautingu velké výzvy, zápasy i smutný konec. Rádi bychom tímto článkem také oslovili všechny, již by mohli, ať už svým svědectvím nebo zapůjčením kronik, deníků, fotografií, zápisníků či rukopisů, rozšířit pramennou základnu potřebnou při přípravě plánované expozice. Pokud jsme u ostatních čtenářů vzbudili o borůvkové brigády zájem, zachovejte nám přízeň. Doufáme, že se v roce na některé z výstav setkáme.

 

Jiří Verner – Bandaska

Děkujeme Staňovi Kučinskému, oldskautům z Kutné Hory a Nashvillovi za poskytnuté materiály.

Máte-li sami zajímavé historické materiály, rádi je přijmeme, přidáme do skautského archivu a dále zužitkujeme. Posílejte na: archiv@skautskyinstitut.cz

Jakub Ambrozek - Mravenec

Jakub Ambrozek - Mravenec