Jarmil Burghauser a jeho deníky ve starořečtině

admin February 24, 2017

Jarmil Burghauser – Jumbo (vlastním jménem Jarmil Mokrý; 21. 10. 1921 – 19. 2. 1997) je veřejnosti znám zejména jako muzikolog a hudební skladatel. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze, soukromě studoval skladbu, na pražské konzervatoři dirigentství, po r. 1945 pak na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze hudební vědu a psychologii. V letech 1946–53 působil jako sbormistr Národního divadla v Praze, poté jako hudební kritik, editor a skladatel ve svobodném povolání. Je autorem čtyř oper, jeho nejúspěšnějším dílem se stal balet Sluha dvou pánů (1957). V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka, od r. 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.

Kromě hudby se (zejména v ranějším věku) intenzivně věnoval skautingu. Od r. 1935 byl členem 2. pražského oddílu, od září 1939 (do r. 1946) působil v témže oddíle jako zástupce Jaroslava Foglara – Jestřába. Do rozpuštění Junáka v roce 1950 se podílel na činnosti ve výchovném odboru jeho chlapeckého kmene. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího Svojsíkova oddílu.

Jumbův osobní fond, který se nachází v Ústředním archivu Skautského institutu, obsahuje z většiny materiály dokumentující jeho skautskou činnost ve 30. a 40. letech 20. století. Patrně nejzajímavějšími dokumenty ve fondu jsou jeho deníky zachycující zejména léta 2. světové války, z velké části psané ve starořečtině. Proč se uchýlil právě k tomuto obtížnému mrtvému jazyku, kterým se od konce antiky už nikde aktivně nehovoří, není dost zřejmé – mohlo jít o metodu, jak se v řečtině procvičit i po dokončení klasického gymnázia, ale také o zabezpečení před tím, aby deníky nebyly snadno čitelné pro jeho okolí.

Z těchto deníků jsou v Jumbově fondu ve skautském archivu dochovány sešity č. 2–11, které pokrývají období let 1937–1945. Nejstarší dokumenty v nich sahají výjimečně i do let 1935–36, poslední dochovaný záznam je datován k 30. 1. 1945. Celkem jde o 10 sešitů o rozsahu 50–70 stran, většina z nich je psána právě klasickou řečtinou, menší část (zpočátku) česky. První zápis v řečtině je datován 24. 6. 1940, od té doby se česky objevují jen příležitostné poznámky k oddílové činnosti, výsledky her apod. Z řady se poněkud vymyká deník č. 2, psaný jako jediný z větší části česky a obsahující Jumbovy vzpomínky na oddílovou činnost v letech 1937–39 (zaznamenané v roce 1940).

Své řecké zápisky si Jumbo během války vedl s prakticky každodenní pravidelností. Jeho záznamy kromě ryze osobních poznámek zahrnují i popisy skautské činnosti, přiloženy k nim jsou na řadě míst oddílové oběžníky a další dokumenty, fotografie z táborů a výprav apod. Zachycují tak téměř celé období (ilegálního) válečného skautingu – zejména v době po rozehnání posledních povolených skautských táborů (z léta 1940) a po úředním zrušení Junáka jako organizace (z října 1940).

Ukázka z překladu deníku:

12. 7. 1940
Před obědem jsem vyráběl program na olympiádu a pracoval jsem. Přihodilo se nám největší neštěstí: totiž nařízení o likvidaci našeho tábora a o tom, že máme jet domů. Věděli jsme o tom ale jen Jestřáb a já. A hodně jsme uvažovali, co udělat. Stanovili jsme, že ty nejsilnější tady necháme jako „polní“ a ostatní pošleme domů. Jestřáb odešel do tábora u Oslavy, aby zjistil, co chtějí podniknout, zatímco já, jako by nic nařízeno nebylo, jsem chlapcům uspořádal zábavu („Tři tambory“). Ani nechci psát, jak jsem to zařídil. Po příchodu nám velmi smutný Jestřáb oznámil, že tábor musíme rozpustit a tak dále. Začali jsme skládat naše stanové plachty.

Výběr z deníku č. 2 psaný v češtině najdete v naší e-knihovně.

Václav Dostál - Václavka