Evropský parlament jako mnohojazyčný prostor pro otevřenou diskusi

Maria Gorbatova June 22, 2017

Budova Evropského parlamentu v Bruselu vzbuzuje respekt svou rozlohou i výškou. Představuje modernitu a účelovou jednoduchost ze skla a oceli, nic zbytečného, jako by chtěla naznačit „tady se pracuje na důležitých věcech”.

Slova na úvod pro naši českou delegaci se ujal Pavel Černoch, který nás zmátl perfektní francouzštinou, dokud se nerozesmál a nepřepnul do češtiny. Začal se základy fungování Evropského parlamentu, že má 751 členů a od letošního roku jí předsedá Antonio Tajani, že v její Bruselské části se svolávají zasedání odborů, ne plenární (na ty je EP ve Štrasburku) a pokračoval zajímavostmi.

Třeba připomenutím kontroverzního výroku svého kolegy o tom, že by ženy měly vydělávat méně. Už jen díky jeho přítomnosti a prohlášením jako „těším se, že se tu s vámi ještě uvidím”, jsme si hned připadali spokojeni. I když je pravda, že přepínal mezi češtinou, francouzštinou a angličtinou rychleji, než jsme byli schopni vnímat.

Najednou jsem se nacházela mezi lidmi, kteří se cítí dotčeni stejnými tématy. Seminář Evropského parlamentu speciálně pro mladé – v drtivé většině se jednalo o studenty středních a vysokých škol – byl cílen na problematiku chudoby. Bohatí a chudí: Směrem ke spravedlivému rozdělení?, abych byla přesnější. Připadala jsem si trochu jako před rokem na gymnáziu u psaní francouzských maturit. Než se cokoli začne řešit, je potřeba znát všechny otázky. Tři hlavní a ke každé z nich tři podotázky.

Náplň naší debaty zní možná zprvu abstraktně; zpracovávali jsme téma „Co se stalo s rovností?” Nuže, chtělo by to vědět, jestli jsme ji kdy vůbec měli (na dosah). Kde si stojí na dnešním žebříčku hodnot? Změnilo se jenom její chápání? Omlouvám se, začínám znít fakt francouzsky, zatím samé otázky, žádná odpověď.

Aby se nezdálo, že své mozkové závity zahříváme jen tak do větru, přišli si naše závěry poslechnout čtyři europoslanci. O to větší jsme měli motivaci nepřijít s něčím, co už ví. A takoví europoslanci už leccos slyšeli. Naformulovat ty nejdůležitější myšlenky bylo velké intelektuální vypětí i samo o sobě, časový tlak, ve kterém jsme se nacházeli, dodal jednání na autentičnosti. Zvlášť pro naši “delegaci”, kde dvě se dvě třetiny účastníků nenarodila s francouzským přízvukem na rtech – stejný počet Čechů, Italů a Francouzů. Při snaze formulovat to, co vlastně chceme říct a jak vytvořit větu, kde bude víc opravdových než vycpávkových slov, jsme si docela slušně šlapali na jazyk.

Ani nespočítám, kolikrát jsme slyšeli poděkování, že jsme přijeli, promluvili, navrhli změny a zlepšení. Jakožto lidé z různých kultur a škol jsme přicházeli s různými návrhy na zmírnění dopadů chudoby, a některé, jako například dosazení žen na pracovní místa pomocí kvót, mě upřímně zarazily. Svůj názor jsme si před debatou s europoslanci odhlasovali mezi sebou a ze tří z nich měl šanci projít pokaždé jen jeden.

S mou skupinou jsme se snažili pokrýt výzvy, které s sebou nese globalizace a automatizace. Na jednu stranu je jasné, že to zjednodušuje práci a produkci zboží, stejně jako zlepšuje jeho dostupnost. Náš návrh se týkal ustanovení orgánu, který by kontroloval nadnárodní firmy, něco jako stávající World Trade Organisation, ale s větším přihlédnutím k zemím, které globalizací i automatizací více trpí, než prospívají, a hlavně schopnou v kontrole praktik jako jsou dumping zboží či daňové úniky firem. V tomto směru vykazuje stávající organizace poměrně nízkou efektivitu a zapojení členských států a také jiné pojetí ekonomiky, než které by mohlo podpořit rovné příležitosti v co nejvíce oblastech světa.

Účast na debatě mi ukázala prostředí diplomacie v novém světle. Hlavní plus totiž spočívá v tom, že zde má názor mladé generace šanci být vyslyšen a pochopen.

 

Za fotky děkujeme Mladým demokratům a European Union. 

Maria Gorbatova