Chladné Švédsko, chladnější Švédové

admin May 8, 2017

Před odjezdem do Švédska jsem si pořídil nový kabát a láhev whisky. „Ve Švédsku je pořád chladno“ – říkali, já jim věřil a nechtěl zmrznout. „Švédové jsou všichni studení čumáci“ – říkali, já jim věřil a vzal si s sebou Johnnieho Walkera, abych měl alespoň jednoho kamaráda, který mi rozumí. Měli docela pravdu. Během prvních pár týdnů jsem pochopil, že jak je švédské počasí vlezlé, tak jsou Švédové odtažití. Oblékl jsem si tedy kabát, otevřel láhev a začal s průzkumem terénu.

Nappsáno v Uppsale: 2. díl

Na první hodině švédštiny pro začátečníky nás lektorka Emma – nositelka parádní kérky a silného přesvědčení, že nejstrašlivější věcí na světě je pocházet z Dánska – seznámila s nezlomitelnými zásadami společenské konverzace. Ve Švédsku není vhodné konverzovat s lidmi při čekání na autobus ani ve výtahu a to především o náboženství, politice, penězích, rodině a už vůbec ne o tom jak se zrovna mají! Navíc, co se autobusu týče, rychle jsem pochopil, že pokud si k někomu přisednu a není to vyloženě nezbytné, riskuji podezřívavé pohledy, případně probodnutí deštníkem.

Když už se tedy člověk náhodou odváží někoho oslovit a troufale zapříst konverzaci, existuje jediné možné téma – počasí. Výhodou je, že od ledna do dubna si lze vystačit s nadávkami, případně výrazy pro sníh, déšť a vítr (tyto výrazy je však nutno pronášet dostatečně znechuceně). Duben naopak představuje lingvistický oříšek. V průběhu 24 hodin bývá totiž často zapotřebí výrazů pro sníh, déšť, slunce, teplo, chlad, duhu, vítr, bezvětří i krupobití.

Během čekání ve frontách (Švédi fronty přímo milují) jsem si všiml, že rozestupy mezi lidmi jsou o hodně větší než u nás. Zkrátka Sven či Ragnar kolem sebe potřebují daleko více prostoru, aby se cítili komfortně. Vlastně se není čemu divit – Švédsko je velké, lidí málo, v mnoha lesnatých oblastech Norrlandu narazíte spíš na zatoulaného trolla, který unikl Thorovu řádění, než na druhého člověka. Tak proč to s tou srdečností a otevřeností přehánět?

Jedna z prvních, doslova arktických procházek mě zavedla do útrob místní katedrály. V tomto největším švédském dómu mě hned u vstupu „vřele“ přivítaly sochy svatého Erika, Larse a Olafa. Coby středoevropan zvyklý na svatořečené zpovědníky, mnichy, kazatele, případně – aby se neřeklo – nějakou tu jeptišku, jsem byl touhle podivnou trojicí přímo fascinován.

Erik, v ruce svírající meč o velikosti vidlí, na mě zíral pohledem „Máš nějaký problém, ubohý Slovane?“, zatímco jeho kamarád Olaf s dřevorubeckou sekerou u pasu a nevinným úsměvem na líci dával návštěvníkům tušit, proč má poslední z trojice, svatý Lars (jako jediný zpodobněn s knihou), uraženou hlavu.

Myslím, že je to jasné. Jak mohou být Švédové otevření a srdeční, když mají už odpradávna takovéhle vzory, obývají zemi o velikosti Madagaskaru a do toho jim neustále táhne za krk?

 

Za krásné fotky Švédska tentokrát děkujeme Lence Pouzarové.

Jakub Mazanec

Jakub „Mazda“ Mazanec (*1993) je jindřichohradecký skaut působící na Lesních kurzech Velká Morava a v KRJ Jihočeského kraje. Od letošního ledna se zašívá na univerzitě ve švédské Uppsale, kde skrze program Erasmus studuje světové dějiny. V roce 2015 vydal básnickou sbírku Souhvězdí nomáda. Má rád kulturu (v téměř všech formách), cestování (všemi směry a skoro všemi prostředky), Balt (ze všech stran) a vůni zázvoru (kdykoliv).